Kapitola 8 - Kolik řečí umíš…

Když jsme s kamarádem-majitelem garáže otevřeli vrata, uviděla jsem auto umístěné v rohu obrovské místnosti; před ním byla koženková sedačka, protože na Sicílii je zvykem v létě používat chladnější garáž jako obývák. Auto vypadalo spokojeně, jen bylo pokryté jemnou vrstvou prachu, což se dalo očekávat. Překvapení přišlo po otevření dveří. Můj kamarád totiž vůz pečlivě zamknul a zapečetil všechna okna, ačkoli byla místnost pod zámkem. Výsledek byl katastrofální: interiér byl totálně pokrytý plísní. To samé zjištění následovalo po otevření kapoty. Celý motor byl jakoby pod sněhem. Baterie byla sice odpojená, leč na svém původním místě, v evidentním vlhku. To, že jsem nenastartovala, mě tedy vůbec nepřekvapilo. Překvapení nastalo až poté.

Nutno podotknout, že oba chlapíci, patřící ke starší generaci, hovořili sicilštinou, kterou - s ohledem na mě - občas proložili nějakým italským slovíčkem. Připočteme-li k tomu moji nedobrou zásobu italských slovíček typu „vybitý(á), nabíječka, vlhko, plíseň, zážeh, svíčky, zkrat“ a spojíme to s neochotou sicilských mužů poslouchat rady od ženské, nemůžeme se divit, že komunikace poněkud vázla. Když oba několikrát otočili klíčem, aby se osobně přesvědčili, že skutečně z toho nedostanou ani ťuk, můj kamarád začal telefonovat. Pochopila jsem, že přijede odborník, automechanik. Skutečně se po chvíli zjevil další sicilský chlapík, hovořící zásadně „po našem“, a v ruce třímal kabely, z nichž svorkové koncovky měl jen jeden. Chlapíci odstěhovali pohovku, vytlačili auto na kraj garáže, přistavili nastartované druhé auto, jeden kabel připevnili. Druhý, na příkaz automechanika, uchopili oba zbývající, každý za jeden konec, a na základě povelů přikládali k příslušným místům na bateriích. Snažila jsem se jim vysvětlit, že když je ta baterie totalmente kaput, kabely nepomůžou, leč marně, nevnímali mě. Ale po chvíli, když se začalo kouřit od druhé baterie, pochopili sami.

Začala jsem jim ukazovat, že je potřeba baterii vyndat, postavit k zásuvce a přes noc ji tam nechat pracovat. Z následujícího drmolení vyšlo (asi) najevo, že nemají nabíječku a jali se tlačit auto ven z garáže. Došlo mi, že mají v úmyslu vůz spustit na volnoběh z prudkého kopce, na kterém garáž stála, a za jízdy startovat. Při představě, že autíčko opustí bezpečí garáže a nepojízdné se ocitne uprostřed frekventované silnice, jsem začala razantněji protestovat s tím, že diesel na volnoběh nerozjedou (ovšem neznajíc italsky volnoběh, vyšlo z toho - to je diesel, to není dobrá idea), mávli nad tím rukou a vyrazili sešupem dolů. A tak se můj jediný dopravní prostředek, bez kterého se na tomto okouzlujícím ostrově neobejdete, ocitl uprostřed komunikace, napospas všem těm absolutně neohleduplným řidičům. Automechanik z něho energicky vystoupil, zamkl a prohlásil, že je nutné vyměnit mojí starou (rok a půl) baterii za novou a odjel i s klíčem. Mě, reptající a marně protestující, nacpali do druhého auta a zavezli domů.

Druhý den sicilský kvapík kolem mého auta pokračoval. Ráno mě kamarád vyzvedl a zavezl k automechanikovi. Autíčko tam stálo, sicilský odborník vyměnil baterie, a aniž by cokoli vyčistil a vysušil, nastartoval a slavnostně mi předal klíč od spraveného auta. Po chvíli dohadování (mezi muži) o ceně mi bylo dovoleno zaplatit na můj vkus dost vysokou částku a odjet. Při vědomí, že mám konečně pojízdný dopravní prostředek, jsem se s dírou v rozpočtu vyrovnala a vyrazila na potřebné nákupy a zařizování. Když jsem pak k večeru u místního napajedla zbavila auto nánosu špíny a plísně, pocítila jsem i závan štěstí. To však netrvalo dlouho. V okamžiku, kdy jsem zastavila u kontejnerů na odpadky a nepředvídavě vypnula motor, nepodařilo se mi znovu nastartovat. Pěšky jsem došla pro sicilského odborníka, který popadl mně známé nabíjecí kabely a ve firemním autě, jež neslo hrdý nápis „silniční pohotovost“, jsme vyrazili k místu určení. Cestou jsem mírně znervózněla při představě, jak držím oba konce kabelu bez koncovek, ale odborník si nakonec poradil, aniž by potřeboval mou ženskou ruku. Leč nespravil. Z následujícího proudu slov jsem pochopila, že se na mé staré auto zlobí a že se vyskytl grande problema, načež opět energicky zabouchl, zamkl, mě i s nákupy přemístil do firemního auta a odvezl domů.

Třetí den, vybavena taháky jako: je tam možná zkrat, vyčistit a vysušit kontakty a podobně, jsem se vypravila opět do jeho dílny. Auto tam bylo stranou a s otevřenou kapotou, špatné znamení. Dříve, než jsem stačila uplatnit své italské věty, chlapík mi oznámil, že problém je v elektrice a odběhl. Vrátil se s kladivem, lehl si na motor a začal do něj bouchat. Na můj nesmělý dotaz, proč mlátí kladivem, když je to v elektrice, mi přikázal sednout za volant a otočit klíčem. Myslím, že výsledek ani jeho samotného moc nepřekvapil. Nervózně popadl mobil a volal mého kamaráda. Znovu jsem se osmělila a vybreptala jsem větu ve smyslu, že můj kamarád nám moc nepomůže, neboť je zedník a ne automechanik. Můj italský proslov byl ale zbytečný, neboť kamarád telefon nezvedal.

Chlapík ze silniční pohotovosti vyrazil směrem ke dvěma mladíkům, kteří tam, nic zlého netušíce, přijeli. Cosi s nimi projednal a pak mě zasypal sicilštinou, z čehož jsem pochopila, že cosi je blízko a tam je další kamarád mého kamaráda. Klíče od mého vozu dal jednomu z mladíků, ten sedl za volant a vybídl mě, abych zaujala místo vedle něj. Odevzdaně jsem tak učinila. Sicilský odborník do nás strčil a už jsme se na volnoběh řítili z kopce dolů ke křižovatce, ze které na nás mrkala stopka jako vrata velká. Když se mladík pokoušel zatroubit, aby vzápětí pochopil, že to nepůjde, zavřela jsem oči a připravila se na nejhorší. Naštěstí nic nejelo a my tuto sicilskou ruletu vyhráli. Pod kopcem jsme zaparkovali, přestoupili do auta, které pohotově přistavil druhý mladík. Odvezli mě asi deset metrů, vysadili a odjeli. Stála jsem totálně zmatená a nevěděla, co dělat, když na mě odjíždějící mladíci ještě zatroubili a ukázali, že vchod je támhle.

I uviděla jsem nápis ELETTROTECNICO, srdnatě vstoupila a jala se kamarádovi mého kamaráda, kterého jsem v životě neviděla, vysvětlovat situaci. Nevím, co pochopil, ale můj vůz nakonec opravil. Jen se trochu podivil nad mou novou baterií a chtěl vědět, kolik mě stála. Jeho povytažené obočí mě utvrdilo v pocitu, že to nebylo vskutku košer, a když jsem se mrkla na jeho práci a uviděla několik přídavných masivních kabelů, jen jsem zalapala po dechu, zabouchla kapotu, NASTARTOVALA a rychle ujížděla pryč.

Nyní sedím v domě a bojím se jít prověřit trvanlivost této opravy. Nicméně jsem si svatosvatě slíbila, že se budu pilně učit jazyk země, do které mám namířeno. Zvláště pak technické výrazy a souvětí, jež se v učebnicích často nevyskytují.

Vrátit se na předchozí kapitolu
Pokračovat na další kapitolu

• Marie Schön: Potkala jsem Sicílii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1836/183523.jpg
• Autoektrikář - můj zachránce autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/926/92551.jpg
• Garáž byla vhodně umístěna na kopečku autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/926/92544.jpg
• Křižovatka, kde se občas hraje sic. ruleta autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/926/92547.jpg
• Nad sicilskými opraváři aut a jejich klienty bdí samotný padre Pio autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/926/92548.jpg
• Od opraváře se jezdí „šusem“ autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/926/92549.jpg