Kapitola 12 - Města, městečka a místa k zastavení (část 1.)

Agrigento – moderní město s bídou uprostřed

Dalo by se říct, že Agrigento je esencí všeho, co můžete na Sicílii najít. Historie, současnosti, honosnosti i bídy.

V těsné blízkosti se nacházejí unikátní památky v podobě dvanáctikilometrové cesty nazývané Údolí chrámů (které jsou ale postaveny na kopci), moderní betonová výstavba se tyčí hned nad nimi a ve městě jde luxus ruku v ruce s nezakrývanou bídou. Nejhezčí pohled na antické chrámy je z kruhového objezdu, jenž je centrem cest jižního pobřeží. Úchvatnost pohledu na víceméně zachovalé obřadní řecké budovy drasticky narušují paneláky velkého nepřehlédnutelného Agrigenta. Pokud do města vjedete, rozporuplné pocity se ještě znásobí. Uprostřed bující novodobé zástavby grandiózních a urbanisticky nesvázaných rozměrů se krčí historické centrum, ve kterém se protichůdnosti střídají s neblahou pravidelností.

Hlavní třída via Atenea vede podél celé spodní části města a je lemovaná butiky zvučných značek, které jsou zručně nainstalovány do opravených budov. Ačkoli jsou domy povětšinou hodně, ale hodně staré, vidět to moc není. Jen pozorný návštěvník, pokud zvedne pohled od výloh, zaznamená ve fasádě pozůstatky minulosti. Tu a tam vykoukne kousek sloupu či zbytek barokního portálu, vedle nového okna je někde ponechán obrys toho původního. Turisti většinou projdou pěšky hlavní třídou, zajdou do kostelů, jež jsou v těsné blízkosti, nakoupí značkové zboží a pak to završí večeří v nějaké restauraci, které jsou lákavě rozmístěny na různých schodištích vedoucích z Ateney nahoru či dolů.

Pokud vás přepadne zvědavost, jak to vypadá za prvním rohem, a projdete úzkým průchodem či schodištěm kamsi mimo turistickou trasu, setkáte se s něčím, co vám zcela jistě vyrazí dech. Tolik nezakrývané bídy v takové koncentraci jsem asi nikdy neviděla (tedy myslím v Evropě). V dolejší, rovnoběžné ulicí s Ateneou se pravděpodobně usídlili imigranti z Afriky, kterých do Itálie přes Sicílii na bárkách připluje ročně kolem deseti tisíc. Jelikož je Agrigento postaveno na kopci a domy jsou kaskádovitě postaveny v několika patrech nad sebou, byty v přízemí a dolejších patrech jsou evidentně určeny těm méně ekonomicky zdatným lidem. Při pohledu vzhůru je vidět, že patra, která jsou výše a mají lepší výhled, jsou opravená a určena pro ty movitější.

Pokud se rozhodnete, že ke katedrále, která je na nejvyšším bodě města, dojdete z via Atenea pěšky úzkými uličkami, můžete se dočkat nečekaných překvapení. Mně se podařilo narazit na opravdu ubohou čtvrť, kde bydlí místní prostitutky. Obrázek to byl skutečně bizarní. Po levé straně schodů, po kterých jsem stoupala, seděla na křesle před svou místností snad bordelmamá, už v deset dopoledne řádně nalíčená a navlečená v čemsi ordinérně rudém. Vedla pokojný, ale hlučný rozhovor se svou sousedkou, jež na stupínku před vlastními dveřmi vykonávala ranní potřebu zcela nahá.

V této souvislosti bych upozornila na to, ze kadibudky tvoří zcela samostatnou kapitolu, a to nejen v Agrigentu.

Jsou mnohokrát vystrčeny z fasády domu do prostoru nad ulicí či zabírají kousek balkonu apod., odpady jsou vedeny zásadně vnějškem, neb na Sicílii nemrzne, tak kdo by se s tím do toho kamene vysekával, že?

Přes veškerou rozporuplnost, kterou přede mne Agrigento položilo, jsem tam zažila jednu situaci, jež mě jednoznačně nadchla. Ačkoli se jedná o hlavní třídu, je via Atanea poměrně úzká ulice, po které se jezdí obousměrně a kterou projíždí i autobus MHD. Je tedy jasné, že je zde přísný zákaz zastavení. Ovšem nebyli by to Sicilané, aby to dodržovali. Auta stávají po celé délce obchodní třídy, protože si řidiči nutně potřebovali něco koupit či cosi neodkladného domluvit s majiteli. Seděla jsem jedno dopoledne na zahrádce před kavárnou, popíjela skvělé malé silné presíčko a pozorovala ten cvrkot, když se náhle objevil strážce pořádku s notýskem v ruce a přísně se zadíval na zaparkované auto, A jéje, řekla jsem si, je to tady, to bude tučná pokuta. K mému překvapení však nezačal vyplňovat formulář, ale silně zapískal na píšťalku, kterou měl zavěšenou na krku. Během vteřiny se z obchodu vyřítil řidič a s omluvným gestem nasedl do vozu a v pohodě odfrčel. Policajt ve stejné pohodě odpochodoval výš, zatímco já jsem s otevřenou pusou stále zpracovávala ten výjev. Žádné dohadování, šikanování, vybírání pokut či odtahování, tady šlo skutečně o průjezdnost ulice a to místní strážce bravurně zařídil. Ještě než jsem stačila ten příjemný pocit vstřebat, ozvalo se další pronikavé zapískání o něco výše. Tento způsob řízení dopravy se mi zdá poněkud šťastným.

Leží 949 metrů nad mořem. Svého času to bývalo významné místo, například v roce 1302 byla na hradě, který už na skále nestojí, podepsána mírová dohoda, kterou skončilo sicilské povstání, jež odstartovaly tzv. sicilské nešpory. Skončila tím francouzská nadvláda a moc převzali Španělé. Později krásu této scenérie popsal unešený J. W. Goethe. A je to opravdu nádherné místo, na které je úžasný pohled z několika stran, dokonce i z ptačí perspektivy.

Město leží umně poskládané vysoko na hoře, přilepené na skále. Zleva se nabízí úžasná vyhlídka od kostela a bývalého kláštera San Pellegrino, zprava je pro návštěvníky katedrály nachystaná další vyhlídka, ze které přehlédnete střechy domů jako nikde jinde na ostrově. Dále se dá ještě vystoupat na nejvyšší bod místa, na skálu, jež ještě stále nese památku na bývalý hrad v podobě vstupní brány, lavičky vysekané do kamene a plošiny úplně nahoře. Výstup je to celkem náročný, ale stojí za to. Stejně jako procházka po uličkách města, i když se neustále chodí nahoru a dolů, z kopce do kopce či po schodech sem a tam. Pohodlnější a motorizovaní lidé mají možnost projet si zákoutí „vozmo“, protože ač se to zdá opravdu nepravděpodobné, i zde se jezdí skoro všude, i tam, kde to vypadá, že se tam přece žádné auto nemůže vecpat. Je ovšem nutné počítat s jistými komplikacemi, silničky totiž bývají obousměrné, takže couvání a zajíždění do vchodů domů jsou běžné manévry řidičů. Ale ať už se chodí, či jezdí, zastavení v tomto místě je až povznášejí, dýchá to zde historií a lidskými i mystickými příběhy.

Cefalu, městečko, které nikdy nezklame

Cefalu je jedno ze sicilských měst, které je pevně zaneseno do turistického itineráře. Ačkoli jsem spíše cestovatelský solitér a nutně nemusím mířit do vyhlášených míst, sem jezdím ráda, přestože davy cizinců cefalské uličky zaplňují nepřetržitě. Kupodivu to městu neubírá na působivosti. Je nádherně položené u moře pod horou, jež prý připomíná svým tvarem hlavu koně či osla – tedy cefalu. Mně se to nikdy nepodařilo identifikovat, ale dobře, populární písničku o Cefalu si s místními ráda zazpívám. Stejně tak neopomenu navštívit katedrálu, která má podobný mozaikový hlavní portál, jako je v Monreale.

Mým obvyklým programem zde dále bývá procházka v uličkách městečka, nakukování do výloh krámků, také lezu do restaurací, jakože si vybírám místo pro večeři, protože tato zařízení mívají své terasy (zbudované většinou na pilotech nebo balkonech přímo nad mořem) moc krásné. Ovšem ceny v této turistické zóně bývají poněkud vyšší, jak se dá očekávat. Poté, co prolezu terásky, povinně se podívám do staré arabské prádelny, kam nepřetržitě teče ledová voda z hor, a pak si rozložím ručník na pláži, která začíná přímo u městských domů. Někdy se mi podaří připlést se k ochutnávce místních produktů a to už je opravdu třešnička na dortu městečka Cefalu.

Enna, město, kde zvítězili otroci

Je vidět z dálky, neboť Enna je položena na vrcholku hory (931 m n. m.). Její hradby lákají k prohlídce města za nimi. Na případného návštěvníka, který touží po historii, čeká chyták v podobě dvou měst. Enna, podobně jako další sicilská městečka na skále, je rozdělena na město nové a staré. Pokud správně nezabočíte na rozcestí, na kterém se skví ukazatele označující směr Enna vpravo i vlevo, ocitnete se náhle v rozlehlém městě s poměrně rovnými ulicemi a novými budovami, se širokým placem pro trh a hřbitovem, který zabírá celý vršek protějšího kopce a vypadá jako další městečko. Když po bloudění jednosměrkami neztratíte nervy, možná se dostanete i do historické části Enny, což jistě stojí za tu námahu. Atmosféra minulosti vás okamžitě pohltí, i když budete jen tak procházet ulicemi.

K hradu Lombardinů vede cesta, ze které je úžasný výhled na sicilskou krajinu a především na protější kopec, kde opět sedí městečko. Jmenuje se Calascibetta a je neméně stejně hezké jako Enna, jenom je o trochu méně známější, ale za návštěvu stojí také. Pokud se vám poštěstí, že bude hrad otevřen, což nebývá tak často, vystoupejte schody do věže. Odměnou vám bude ohromující výhled do všech stran. A tak, jak se uvádí ve všech průvodcích, za hezkého počasí můžete vidět i zhruba sto kilometrů vzdálenou Etnu. S tím hezkým počasím je to trochu komplikovanější, než by se mohlo zdát. Ono totiž v místě, kde se budete nacházet, může být nádherně, přesto nic neuvidíte. Špatný rozhled způsobuje věčný opar, který halí ostrov snad po celé léto. Pokud jste milovníci širokých pohledů, musíte na kopce či věže vystoupat buď hodně brzy ráno, nebo časně zjara a na podzim, když není horké, tetelivé vedro.

U hradeb hradu stojí za povšimnutí, ani ne tak pro uměleckou hodnotu, jako spíše z historického důvodu, socha otroka Eunuse Apamea, který vedl vítězné povstání proti římským otrokářům v roce 137 př. n. l., po jehož skončení zde zavládla asi na tři roky republika, pak Římané město opět ovládli.

Co stojí v centru starého města určitě za návštěvu, je katedrála čili duomo. Zvnějšku nic moc, ale uvnitř se skrývá nebývale působivá výzdoba. Tak jako snad u všech sicilských katedrál, je v interiéru zřetelně vidět vliv všech možných kultur, které se na ostrově vystřídaly. Pohanské motivy se střídají s křesťanskými a architektonické styly řecké, římské, byzantské, arabské, gotické i barokní jsou zde poskládány v působivou směsici. Gotické varhany s malovanými dřevěnými deskami se kupodivu snoubí s protilehlou mramorovou kazatelnou, jež do prostoru vystrkuje bujné poprsí karyatid.

Milovníky detailů je potřeba upozornit na nebývalou lahůdku, která se skrývá za rohem levé lodi. Jsou zde totiž opřeny staré dřevěné žebříky, které vedou skoro až do nebe. Nedokázala jsem zjistit jejich stáří, ale při každé návštěvě si představuji, jak po nich kdosi třeba v 18. století šplhal vzhůru, aby upevnil několik set svíček na lustr. Možná jsou mladší, ale v době, kdy všude jinde přistaví hliníkové hydraulické štafle na kolečkách, jsem za tento historický kousek podněcující fantazii vděčná.

Erice – staré, působivé, mystické

Kdo se ocitne na západním pobřeží Sicílie, neměl by si nechat ujít návštěvu historického města Erice, které leží skoro až v nebi, nad městem Trapani. Říká se, že do Erice se odjakživa chodili lidi z nižších míst v parných letních měsících ochladit. Bude to pravda, protože tam nahoře vždy fouká a je o poznání chladněji než dole. Ale nejenom příznivé teploty lákají k návštěvě města. Protože o Erice se dá směle říct: krása, kam se podíváš. Město je kolem dokola obehnáno hradbami a za nimi jsou naprosto dokonalé a udržované kamenné domy a budovy od románských staveb přes gotiku až k oblíbenému baroku. Úzké ulice jsou dlážděny původní dlažbou, dnes již tak oblýskanou, že cestou dolů musíte dávat velký pozor, abyste neuklouzli a neublížili si.

Prohlídku městečka zvládnete poměrně snadno podle plánku, který jistě obdržíte při vstupu hlavní bránou. Ačkoli je toto místo velmi oblíbené mezi turisty, nic mu to na kráse neubírá, vždy najdete něco svého a okouzlujícího, co vám ty davy vyváží, navíc v zákoutích uliček se lidí lehce zbavíte. Erice vskutku oplývá osobitým kouzlem a procházka zde je pokaždé přínosem pro duši, ať už pečlivě navštěvujete v plánku vyznačené kostely, nebo se jen tak bezcílně procházíte uličkami.

Atmosféru něčeho výjimečného pak dokreslují výhledy na okolní krajinu i město Trapani, jež se jako placka rozprostírá hluboko pod vámi. Na co se já ovšem těším vždycky nejvíc, je cesta dolů. Vždy je totiž ohromující. Jednou se nám stalo, že se při sjezdu pod námi objevilo spousta malých bílých obláčků a my si rázem připadali jako v opravdovém nebi. Jindy jsme zase pozorovali neuvěřitelnou světelnou show, když se od moře blížila bouře a slunce probarvovalo nedaleké ostrovy skrz dramatické mraky. Snad nikde jinde nemáte na Sicílii možnost v jeden okamžik zažít tak různorodé zážitky jako v Erice.

• Marie Schön: Potkala jsem Sicílii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1836/183523.jpg
• Agrigento - historická městská brána s přilepeným věžákem autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1915/191455.jpg
• Agrigento - část Údolí chrmů (na kopci) autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1915/191461.jpg
• Agrigento - obytné domy jsou často přilepeny na kostely autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1915/191458.jpg
• Agrigento - to dřevěné je záchod s odpady podél zdi autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1915/191451.jpg
• Caltabellotta autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1915/191481.jpg
• Cefalu - románská katedrála autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1915/191486.jpg
• Cefalu - pro turisty vše autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1915/191491.jpg
• Enna - někdy je vidět i asi 100km vzdálená Etna autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1916/191508.jpg
• Enna - před hradem Lombardinů je socha vítězného otroka autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1916/191502.jpg
• Enna - zvláštní výzdoba v katolické zemi autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1916/191504.jpg
• Enna - žebříky do nebe v rohu levé lodi autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1916/191506.jpg
• Erice - hrad (700 m n. m.) autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1916/191516.jpg
• Katedrála v historickém městě Erice autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1916/191517.jpg
• Erice nabízí neuvěřitelné scenérie autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1916/191519.jpg
• Erice - obranná věž autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1916/191518.jpg