Protože nečtu pravidelně bulvár, unikla mi minulý týden událost, která je svým způsobem pro českou mediální, ale i celou společenskou scénu charakteristická. Neboť přináší další důkaz o tom, jak snadno se nechají média zmanipulovat, a jak mystifikátoři všeho druhu u nás mohou počítat s úspěchem, pravda, naštěstí většinou jen krátkodobým.
Mystifikátoři, whistleblowers a média
V pondělí 2. února vyšel bulvární deník Aha! s titulkem na první straně Těžká autonehoda, který doprovázel podtitulek: Vezl manželku a dvě děti: roční Julinku a šestiletého Péťu. Obětí autonehody se měl stát Petr Kratochvíl, o jehož osud se na základě této zprávy začala strachovat nejen exmanželka Lucie Bílá, ale podle Petra Hájka na Hradě i sám pan prezident.
Jak se ještě v pondělí ukázalo, Petr Kratochvíl si z bulváru vystřelil, na což deník Aha! reagoval v úterý 3. února další první stranou s útočným palcovým titulkem Hrozí mu vězení!, v němž redaktoři své přání vydávali za skutečnost. K deníku Aha! se v úterý připojil i spřátelený deník Blesk, který Kratochvílovo dementi doprovodil titulkem Nechutný žert s dětmi.
Své jednání Kratochvíl později vysvětlil takto: „Byl jsem tři minuty ve škarpě, kam jezdím schválně a rád a dětem ukazuju, jak hummer všechno vyjede, a za tu chvíli to někdo vyfotil, aniž by zastavil. To mě prostě naštvalo.“ A proto začal vykládat bulváru, který se okamžitě přihlásil, že to byla nehoda s vážnými následky. Detaily Kratochvílovy výpovědi a celého příběhu jsou k dispozici na webové stránce Blesku včetně videa. Vida, o co člověk přichází, když nečte bulvár.
V této souvislosti mě však napadlo ještě něco jiného. Stačí jedno auto v příkopě, které kdosi vyfotografuje a fotku pošle médiím, a hned se za tím hledá velká story. Stačí jeden student, novinář či badatel, jeden nalezený dokument, a hned z toho média vyvozují dalekosáhlé závěry.
Ne, tentokráte nemám na mysli případ Kundera, ale doporučující dopis Jiřího Weigla na Viktora Koženého, který se dostal do ruky Nikolu Hořejšovi, jenž v rámci Fullbrightova stipendia ve Washingtonu spolupracuje s Center for Public Integrity. O tom, co Hořejš ve Washingtonu dělá, jsem se dozvěděl z jeho nedávného článku v Lidových novinách, ve kterém psal o informátorech - tzv. „whistleblowers“ v USA. (Jak se v článku uvádí, adekvátní český překlad tohoto slova u nás neexistuje, může to být informátor nebo práskač, ale whistleblower doslova znamená „ten, co píská“ - podle pouličních strážníků, jejichž píšťalka upozorní na překročení zákona další policisty, ale i veřejnost). Hořejš se o svém nálezu rozhodl informovat týdeník Respekt, který dvoustranu okořenil titulkem Pirát na Pražském hradě.