Nová osa zla? To zní sice příliš tvrdě, ale v každém případě se posiluje nová vojenská aliance, ze které USA rozhodně nemají radost. A dalo se to čekat. "Moc dobře víte, že Spojené státy jsou mimořádně aktivní v zemích bývalého sovětského bloku, takže je naprosto přirozené, že Rusko to bude chtít vyvážit, a být třeba aktivnější zase v zemích Latinské Ameriky," ohodnotil situaci ruský politický analytik Viktor Linnik.
Latinské oči Filipa Kandy: Rusko - Venezuela: Sílící vojenská aliance
Přesně tak lze chápat i stále těsnější politické a vojenské sbližování mezi Ruskem a Venezuelou. Rusko se cítí ohroženo americkým plánem postavit protiraketové základny v Česku a Polsku. Podle pravidla: „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“ teď postupuje ve vztazích s jihoamerickou Venezuelou. Její prezident Hugo Chávez je dnes největším trnem v oku Spojených států na jejich vlastním kontinentu. Proto mu Moskva velmi ochotně prodává zbraně a zbrojní systémy. Chávez v uplynulém týdnu jel do Moskvy nakoupit tanky, systémy protiletecké obrany a ponorky za celkem miliardu dolarů. V předchozích letech už v Rusku podepsal jiné zbrojní kontrakty ve výši 3 miliard dolarů. Z Venezuely se tak stává regionální vojenská mocnost. Chávez říká, že zbrojní systémy potřebuje k ochraně svého těžařského průmyslu, a že se musí připravit na možnost invaze ze Spojených států.
Ruská vojenská základna
Zpráva o tom, že by Chávez nabídl Moskvě možnost vybudovat na území Venezuely vojenskou základnu, se sice nepotvrdila.Chávez sám agenturní zprávy v tomto smyslu vyvrátil s tím, že jeho slova byla chybně interpretována, nicméně podobný záměr Ruska by asi nepřekvapil. Z Moskvy už totiž ve stejném týdnu zazněla varování, že by odplatou za americké radary a rakety v Česku a Polsku mohla přemístit své bombardéry na Kubu. Podle vojenských analytiků (v ČR např. bývalý náčelník generálního štábu generál Jiří Šedivý) by podobný tah neměl valný vojenský význam. Možnost, že by Rusové chtěli vojensky zaútočit na USA, se zdá přece jen jaksi zcestná. Možná by ale rádi politicky deklarovali, že mají na to vojensky držet krok s USA. Když Spojené státy, využívaje svých spojenců ve východní Evropě, přiblíží své vojenské základny k ruským hranicím, Rusko by zase mohlo chtít ukázat, že i ono se může vojensky přiblížit Spojeným státům.
Ruská vojenská přítomnost ve Venezuele by ale měla ještě další význam. Rusové by mohli snáz kontrolovat tamní zdroje surovin, především ropy. Mimochodem, během Chávezovy návštěvy Moskvy už také ruská ropná společnost Lukoil podepsala smlouvu o spolupráci s venezuelskou státní ropnou společností v oblasti pásma Orinoka, což je přesně ta oblast, kterou Chávez loni zestátnil.
A nakonec, ruská vojenská přítomnost ve Venezuele by byla jistě výhodná i pro samotného Cháveze. Sám Rusy označuje za své velké spojence a ti by ho a jeho režim případně mohli i vojensky podržet v případě jakékoli krize. Jak už ovšem bylo řečeno výše, Chávez agenturní zprávy o své nabídce Rusům zase popřel. V každém případě rusko-venezuelské spojenectví, politické i vojenské, se jeho návštěvou a podpisy zbrojních kontraktů ještě víc utužilo.
Obejmi mě!
Kromě Moskvy zahrnuje Chávezovo evropské turné také běloruský Minsk. I tam lze plně aplikovat definici ve vztahu k USA: „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem." I v Bělorusku Chávez jednal o obchodních smlouvách a ekonomické spolupráci.
Cesta po Evropě zahrnuje ještě další dvě zastávky, v zemích, které jsou díky své koloniální minulosti s Latinskou Amerikou spjaty nejvíc: Portugalsko a Španělsko. Vazby s těmito zeměmi jsou jak politické, tak ekonomické.
Větší očekávání vzbuzuje Chávezova návštěva Madridu (k té dojde až po uzávěrce tohoto blogu), a to hlavně kvůli jeho loňskému incidentu se španělským králem Juanem Carlosem. Ten na listopadovém Summitu iberoamerických zemí v chilském Santiagu okřikl Cháveze, ať zmlkne. Jeho věta: „Por qué no te callas!“ tehdy zněla po celém světě. (Král Cháveze okřikl poté, co venezuelský prezident označil španělského expremiéra Aznara za fašistu. Příhodu zmiňuje i jeden z mých deníčků z konce loňského roku). Teď ve Španělsku by zase mohla zaznít věta: „Obejmi mě!“ „Por qué no me abrazas!“ Venezuelský prezident totiž před cestou prohlásil, že by „velice rád objal španělského krále, ale ty víš, Juane Carlosi, že já mlčet nebudu,“ prohlásil Chávez v programu státní televize, „Budu dál mluvit za nás a za spravedlivý svět.“ Nejspíš k tomu ale nedojde. Španělský král Juan Carlos tráví prázdniny ve svém sídle na středomořské Mallorce, a Chávez měl v plánu pouze návštěvu Madridu. Anebo dojde k nějakému překvapení?
Vydáno pod