Čeština před kamerou (88)

Island má novou premiérku. Jmenuje se Jóhanna Sigurdardóttir. Je lesba. Mediálně dosud ne tak výraznému Islandu se po zprávách o finančních eskapádách jeho bank podařilo proniknout opět na stránky novin i do televizních zpráv. A to díky lesbě, která stanula v čele vlády. Komentáře pod internetovými diskuzemi typu: konečně se na Islandu řádně oteplí, mi nepřijdou ani vtipné, ani originální. Myslím, že už snad ani nikoho nepřekvapí, vypovídají leccos o jejich tvůrcích. Trošku mě snad zarazil pravopis některých těch zpráv, jakože to tam ta islandská lesbička pěkně rozbalý a jinde zas, že to určitě všechno vysvětlý. Jak vidno, povědomí o shodě přísudku s podmětem mají Češi zafixováno silně a aplikují ho i u sloves v přítomném čase, kde je nepoužitelné. (Fenky štěkajý a včely bzučý.) Inu, charta non erubescit. Papír se nečervená, papír snese všechno. A internet taky. Tedy pravopisně!

Díky paní Jóhanně Sigurdardóttir se nám do češtiny vrací opět otázka přechylování (mócí). Několikrát už jsem na těchto stránkách o tomhle psal. Je to totiž (ne)vděčné téma i genderové, feministické lingvistiky, jejíhož rozumného proudu jsem velkým zastáncem a obdivovatelem.  Česká televize zhusta přechyluje, dělají tak i nebulvární deníky i časopisy. Výjimku snad tvoří Reflex, Instinkt, někdy i Respekt. Ve tvarech příjmení doporučují bohemisti spíš přechylovat. Ne všichni a ne vždycky! Přechylování je logické, přidáním českého -ová zapojíme dané příjmení bez problému do gramatického systému věty. Argument, že tím przníme či znevažujeme ženino příjmení, protože ona zkrátka je třeba Clinton, ne Clintonová, neobstojí. Obama je taky v angličtině pořád Obama, v češtině při skloňování budeme ale normálně užívat pádové koncovky Obamou, Obamovi … A je tohle snad projev gramatického nacionalizmu nebo nadřazenosti? Bez toho -ová bychom dostali nekonečnou skupinu nesklonných příjmení (S Obamou a Putinem jednaly Merkel a Clinton.) A třeba v čínštině (ale nejen v ní) je zas řazení příjmení - jméno. Přidáváním -ová pak dochází k tomu, že se objevuje namísto u příjmení u křestního jména.

Zpátky na Island. Na Islandu je ale ten gramaticko-pravopisný systém trochu jiný, resp. i on má něco, co má čeština. Každé ženské jméno tady končí na -dóttir a znamená to dcera (srov. např. daughter, tochter). Islandské -dóttir tak v islandštině plní funkci české přípony -ová. I když ne tak docela, spíš bychom řekli, že mu víc hoví překlad dcera Sigurdarova. Ani pánové ale na Islandu nepřijdou zkrátka. Například ministr pro rybolov Einar Kristinn Gudfinnsson. -nsson v příjmeních mužských totiž zas říká, že jde o syna pana Gudfina.

Podíváme-li se do jiných zemí, zjistíme, že podobně se chovají i některé jiné jazyky, a to i neevropské. Můžeme konstatovat (a existují na to publikované lingvistické studie), že od přechylování v posledních dejme tomu dvaceti třiceti letech ustupuje polština a jihoslovanské jazyky. Povědomí o užívání mócí tady slábne. Ruština má přechylování u přídavných jmen (-in/-ina, -ov/-ov(n)a). Je tedy Anna Ivanovna, s Annou Ivanovnou. Tvaroslovné podoby Anna Ivanovnaová jdou za hranu, jsou dílem nesmyslné, dílem hyperkorektní. (Navíc jak sami někdy Rusové říkají: my vlastně příjmení ani nemáme, máme jen imja i otčestvo.)  A tak je tomu i v případu nové premiérky (mimochodem její předchůdkyně se jmenovala Finnbogadóttir, tedy dcera Finnbogova).

Píšu o tom proto, že tady naše české -ová naráží, selhává nebo je zbytečné, protože v původním jazyku už ta ženská přípona (ženská podoba) vyjádřena je. Platí to i pro litevské -iene (vzpomeňme premiérku Prunskiene, či indonéskou Megawati Sukarnoputri). I ono putri znamená dcera - jde o užití sanskrtu v indonéštině. Sanskrt, v písmu dévanágarí a v české transkripci samskrtam, je jedním z nejstarších známých jazyků. Nejužívanější český překlad slova samskrtam je opisné spojení dokonale složený. Sanskrt je v současnosti považován za mrtvý, neproduktivní prostředek komunikace, i když je stále jedním z 23 oficiálních jazyků Indie. Tady totiž a ještě dejme tomu v jihovýchodní Asii plní/plnil podobnou funkci, kterou zastávala latina či řečtina v Evropě.

A teď zůstává otázka. Kolik lidí tohle ví? Kolik lidí napadne, že Jóhanna Sigurdardóttirová je zkrátka blbost, nesmysl, protože analogicky bychom pak museli třeba užívat, že Livia Klausováová přijala islandskou premiérku Jóhannu Sigurdardóttirovou. Máme paní premiérku přechylovat, nebo ne, když většinově přechylujeme? Ručím vám za to, že bude-li se o paní premiérce mluvit, setkáte se variantami přechýlenými s -ová.

Otázka druhá: Je paní Jóhanna Sigurdardóttir podle vás lesba nebo lesbička?

A otázka poslední: je nutné zdůrazňovat, že Islanďani mají za premiérku lesbu, jakkoli to působí senzačně? Je to pro výkon téhle profese hendikep nebo přednost? Nebo je to jedno?

A víte, proč ony tři ženy nemůžou vytvořit triumvirát - tedy alespoň z hlediska jazykového?

Napište mi prosím. Budu rád. K tématu se vrátíme v příští Češtině před kamerou.

Petr.Vvybiral@ceskatelevize.cz